Český novinář, prozaik, kulturní historik a
divadelní kritik. Autor sociálních románů a psychologických studií,
tvůrce specificky českého fantaskního
prozaického žánru, tzv. "romaneta". Agilní souputník májovců, žák
Jana Nerudy. V letech 1867-77 odpovědný redaktor
'Národních listů' (hlavního orgánu české politické opozice), 1876-79
dramaturg 'Prozatímního divadla'. S
Mikolášem Alšem (1852-1913)
vydával v letech 1880-81 satirický časopis 'Šotek', který však zápasil
s cenzurou a zanikl pro nedostatek finančních prostředků. Od roku 1868
byl často vyšetřován a souzen (hájil se sám), pobyt ve vězení v letech
1873-74 ho podnítil k literární činnosti. Psal
především o Praze. Charakteristickými prvky Arbesovy tvorby jsou
autobiografičnost, radikální sociální názor,
racionalismus a
filosofický determinismus. Hluboké
společenské změny ve druhé polovině 19. století se pokusil zachytit v
sociálních románech. Napsal řadu beletristických monografií o českých
a evropských umělcích, ve kterých se soustředil na tajemství a
psychologii umělecké tvorby. Ke konci života postupně ztrácel zrak a
trpěl existenčními problémy. Zemřel v Praze.